Když si založíte blog, trochu se upisujete tomu, že do něj budete pravidelně přispívat. To vám na začátku nedochází, protože jste nadšení z nápadu mít skvělý blog. Po třetím příspěvku vám pomalu dojdou nápady, o čem psát. Na štěstí ale přišly Vánoce! A každého přeci zajímá, co dělám zrovna já na Vánoce! Takže tu máte můj vánoční speciál!
Bod číslo jedna jsou dárky.
Letos jsem začala o dárcích přemýšlet už v říjnu, protože jsem se rozhodla určitou část dárků sama vyrobit. Na chození po obchodech v roušce a čekání ve frontách mě moc neužije, proto jsem si řekla, že začnu třeba vyšívat, vyrábět zvířecí hlavičky z nejrůznějších lákavých matrošů anebo navlíkat náramky z drahých kamenů. Jak jsem řekla, tak jsem udělala, proto vznikla sada unikátních darů, které sice nejsou k ničemu, ale zase jsou zaručeně originál, který jinde prostě neseženete!
Bod číslo dva je cukroví.
Tento rok jsem si řekla, že z části udělám tradiční kousky, které mi nejvíc chutnaly, když jsem byla malá (pracny, ořechové hrudky a samozřejmě perníčky) a druhou polovinu počtu druhů budou tvořit moderní kousky cukroví, které u mě moji přátelé ochutnají poprvé v životě a navíc budou buď raw anebo vegan.
U slepovaných ořechů jsem si novými formičkami pořezala obě ruce, protože ty dnešní formičky se určitě vyrábějí v závodech, kde produkují taky konzervy nebo řežou plechy na střechu. Dobrý na tom je, že formičky mi v průběhu roku mohou v případě potřeby posloužit i jako zbraň proti nezvaným vetřelcům.
Moderní udělátko, které má pomoci pohodlně nanášet krém, zase nešlo zmáčknout (natož zafačovanýma rukama) a žádný krém z něj tudíž nevycházel. Ta věc ale rozšíří moji sbírku moderních věcí k ničemu na dně šuplíku.
Přeci jen jsem ale moderně dala ještě jednu šanci. Skvělou inspiraci pro moderní cukroví jsem totiž našla v ženském časopisu. Začala jsem čokoládovými tyčinkami. Ty vypadaly na fotkách hodně lákavě a podle recepisu také dost jednoduše. Prostě zázrak, který ti v kuchyni vznikne během 30 minut! Švajnerajn kdo tenhle recept vymyslel?! Celý se to lepilo a rozpadalo. Nepomohl tomu ani mrazák. Dokončila jsem je, ale celá spocená jsem musela uznat, že to spíše než elegantní tyčky připomíná kočičí hovínka... Celé jsem to ale vylepšila světlou polevou. Myslím, že tento druh na sváteční tabuli skutečně zaujme. Posuďte sami.
Bod číslo tři je výzdoba.
Ta se letos obešla bez vetších komplikací. Když nepočítám jednoho soba bez parohu a bez nohy nebo rozsekanou vitrínku na sukulenty. Jo, a taky vánoční stromek mi při vyndávání ze skříně (ano, mám umělej, protože nemám ráda mrtvý stromy) spadl z výšky na zem, až se mu urazily nohy. Lepidlo nelepilo, takže stromek jsme zapíchli do květináče a vypadá to mnohem lépe než byl původní záměr. Všechno se dá zachránit!
Závěrečným bodem je vánoční úklid.
Tady bych to nechala asi bez komentáře. Zrovna dnes jsem se vzbudila nad ránem a přemýšlela jsem, co bych ještě mohla porovnat, co protřídit, co vyházet a co ještě jednou přeleštit.
Bohužel, veškerá moje snaha prostě není nikde vidět. Je to ale lepší, když si sundám brejle. Zůstávám proto pozitivní.
A to je z mého vánočního speciálu vše. Snad jsem vás něčím inspirovala a příliš jsem vás nezatížila tím, jak mám vše dokonalé! Jenom tu fotku pod stromkem v nejlepších hadrech tady nemám. Napřesrok se polepším!
Počkat! Ještě vánoční přání přeci! Hmotného si nepřeju asi nic. Všechno mám, a co nemám, to si mohu sama pořídit (trochu kecám, protože na ty boty, co jsou schovaný někde ve skříni, se fakt těším). Co bych si ale fakt přála, je čas. Dostatek času na všechno, co mě baví a na všechny lidi, co mám ráda. Toho se totiž dlouhodobě nedostává a když ho máš, tak moc rychle utíká.
Čas bych si přála. Mít čas na kafe s holkama, kdykoli chci, dostatek hodin na realizaci všech nápadů, které mám v hlavě, čas na čtení knih, co už měsíce čekají, až na ně přijde řada, čas cvičit, poslouchat hudbu, chodit ven, jen tak být a nedělat nic a hlavně ... mít dostatek času od Života na to, abych s lidmi, které miluju, mohla být co nejdýl.
Veselé Vánoce!