Povídání s Jinn Twai

Je to už téměř rok, co jsem přidala nějaký příspěvek do blogu. Dlouho jsem totiž tak nějak neměla, o čem psát, nebyla inspirace a možná se nedělo nic, o čem bych si myslela, že by vás mohlo zajímat. Počátkem měsíce října mě ale oslovila Jinn s dotazem zda by o mně mohla udělat příspěvek na svůj blog.



Jinn (Jindřiška) žije v Británii a sama maluje, fotí a neustále vymýšlí různé kreativní věci. Nadšeně jsem proto souhlasila s tím, že se stanu součástí jejích hřejivých a milých stránek plných akvarelových obrázků, fotek a příběhů z cestování.




Podle zadaných instrukcí a otázek jsem sepsala něco o sobě a mé aktuální tvorbě. To vše můžete najít na jejím blogu a sociálních sítích.

https://jinntwai.com/2022/10/23/illustrations-by-dannie/


Povídání je v angličtině, ale pro ty z vás, komu se nechce číst v cizím jazyce, zde celé povídání připojuji i v češtině (níže).


Dozvíte se něco o mých začátcích, jaké chystám projekty, kde hledám inspiraci nebo o tom, co dělám proti vyhoření.







Jinn ještě jednou děkuji za to, že si mě všimla a dala mi na svém krásném a hřejivém blogu tak velký prostor. Kromě toho jí také děkuji, že je velkou podporovatelkou mojí tvorby, protože si ode mě pořídila již celou řadu obrázků (plakátů i originálů), které jsem jí s velkou radostí poslala do Anglie. Malovala jsem třeba jejího kocoura...


Závěrem dodávám, že je pro mě velkým potěšením, když se o mě zajímá někdo, kdo sám maluje a neustále něco vymýšlí a tvoří. Jinn přeji hodně radosti z tvorby a ještě jednou děkuji za všechna milá slova a zejména čas, který mi věnovala.


Podívejte se na celé povídání o mně ale také na příspěvky z Jindřiščina světa. Mrkněte se k Jinn na instagram a podpořte ji. Možná si všimnete, že svůj insta účet má právě i ten její fešný kocour! :-)


https://jinntwai.com/

https://www.instagram.com/jinn.twai/

https://www.instagram.com/ferry_themousecatcher/




Celé povídání v češtině:


Pár slov o mně a jak to všechno začalo...

Vnímám samu sebe jako amatérskou fotografku a ilustrátorku. V běžném životě chodím do práce a ve volných chvílích maluji nebo fotím.


Malování a kreslení ke mně patří už od dětství, takže se nedá říct, kdy to všechno začalo. Jako dítě jsem malovala pořád, okolo mých dvaceti let jsem začala fotit a malování jsem na čas pověsila na hřebík. Lásku k malování jsem v sobě znovu objevila až okolo mých 30 let.


O tvorbě samotné, používaných technikách, inspiraci a oblíbených tématech...

Nejvíce ke mně patří motivy zvířat. Mám ráda detailní zvířecí portréty, kde se snažím zachytit jejich reálnou podobu. Jindy malovaná zvířata úmyslně zjednodušuji a zasazuji do magického prostředí. V mých motivech se asi nejčastěji objevuje modrá barva, hvězdy, stromy a voda. Mojí oblíbenou a nejčastěji využívanou technikou je malba akvarelem doplněná nejrůznějšími dalšími médii.



Inspirací mi nejčastěji jsou konkrétní fotografie z přírody, které objevím třeba na pinterestu nebo instagramu. Dále mě asi nejvíce inspiruje hudba, bez které si malování neumím představit. U malování si ráda nahlas zpívám a nořím se do vlastního světa. Je to můj relax po náročném pracovním týdnu.


Občas se nadchnu pro nové techniky. Nejčastěji když sleduji krásnou tvorbu jiných autorů. Naposledy jsem si takto pořídila trojbarevné pastelky, nebo akvarelové inkousty. Mnohokrát jsem však při zkoušení nových technik zažila velké zklamání, protože jsem nebyla s výsledkem spokojena. Nakonec se proto vždy vrátím ke svým zvířatům a akvarelu.


Zjistila jsem, že nejvíce mi asi vyhovuje techniky kombinovat. Akvarel doplňuji vodou rozmyvatelnými pastelkami, občas využiji suchý nebo mastný pastel k dotvoření atmosféry a používám nejrůznější efektní barvy. Mám ráda, když se obrázky třpytí, proto využívám zlaté a stříbrné inkousty či zlaté akrylové barvy. Do budoucna bych ráda vyzkoušela kvašové barvy.




Nedávno mi někdo napsal zprávu, že moje obrázky jsou plné pozitivní energie a vyzařuje z nich klid. Přivedlo mě to ke vzpomínkám na to, jak mi malování pomáhalo projít náročným životním obdobím. V tu dobu rozhodně obrázky pozitivní nebyly, naopak v nich bylo cosi znepokojivého, bolavého. Moje tvorba, ať už focení či malování, je hodně odvislá od toho, jak se cítím a také volba motivů závisí na tom, co zrovna prožívám.







Co mi pomáhá v tvorbě, když se zrovna nedaří...

Věřím, že k tvorbě a jejímu vývoji patří i krize, kdy se nedaří, není inspirace ani nálada cokoli dělat. Na tuto dobu se snažím dívat jako na důležitý čas, kdy ve mně něco zraje. Sice je to nepříjemné, ale je to nutné.

Jakkoli mě malování baví a naplňuje, musím říct, že často prožívám také frustraci. Jen málokdy jsem s výsledkem spokojena, často mám pocit, že se mi nedaří. Zrovna nyní mám za sebou určité období, kdy jsem sebe samu hledala. Musela jsem se smířit s tím, že mám určitý styl, a i když se mi u jiných autorů líbí styl jiný, nepatří to ke mně a byla by jenom ztráta času snažit se něco nebo někoho napodobovat. Ačkoli bych třeba chtěla umět malovat portréty, moje parketa je zvířecí portrét v kombinaci s abstraktním pozadím.


Je pro mě hodně důležité, že mám více koníčků, kterým se věnuji. Když se mi nedaří malovat, více se věnuji focení anebo se zavřu doma a něco vyrábím (nejčastěji je to háčkování). Jsem typ člověka, co má velkou potřebu neustále něco dělat. Kdybych byla závislá pouze na jedné činnosti, nebyla bych spokojená.


Mít více alternativ toho, co mě baví a naplňuje, je moje prevence před vyhořením.


V tomto ohledu vnímám jako nebezpečné sociální sítě. Tam vše vypadá dokonale a zdá se, že ostatním se neustále jenom daří a mají nekonečně mnoho nápadů. To ale není pravda. Myslím, že je důležité sdílet s ostatními i pochybnosti, mluvit o našich frustracích a nejistotách.



O aktuálních a plánovaných projektech...

Baví mě vymýšlet nové projekty. Jedním z mých aktuálních projektů je MiniLove. MiniLove je miniaturní malůvka zvířecího miláčka nebo oblíbeného zvířete podle fotografie. Portrét zvířete je maximálně 5 cm veliký a je vyhotovený na jemný a velmi kvalitní akvarelový papír Fabriano Artistico. Obrázek má působit čistě a minimalisticky.


Chtěla jsem ve svém portfoliu mít něco pro milovníky minimalismu. Něco, co by bylo alternativou k mnohobarevným obrázkům. Věřím, že MiniLove se hodí do každého interiéru a na každého zapůsobí svou roztomilostí.


Kromě akvarelových originálů podle fotek nabízím také plakáty vyhotovené z mých ilustrací. Do budoucna bych chtěla využití obrázků posunout ještě o kus dál. Zrovna pracuji na nové kolekci obrázků. Začala jsem nabízet přání, pohlednice a další malé produkty pro radost.


Mám celou řadu nápadů, často však narážím na to, že mi chybí znalosti týkající se grafických prací a nejsem ani dobrý obchodník. Často také bojuji s nedostatkem času. Pracuji na plný úvazek, a ne vždy mi zbyde energie na to, abych po práci byla schopna tvořit.




Mám vždy radost, když mě někdo osloví pro spolupráci. Moje obrázky se tak dostaly na oblečení v Česku, v Itálii a na Kanárských ostrovech, ilustrovala jsem obal na desku jedné hudební kapely, malovala jsem výukové materiály o lese pro děti a momentálně je v jednání jedna větší spolupráce, kdy by se obrázky měly objevit na produktech v limitované kolekci jedné české značky. To ale ještě nechci zakřiknout.


Jak jsem už psala, je pro mě důležitý také charitativní rozměr tvorby. Pravidelně se snažím pomocí tvorby přispívat nejrůznějším útulkům a záchranným stanicím. Lidé si mohou zakoupit třeba originály mých obrázků nebo reprodukce za to, že pošlou peníze tam, kde je to potřeba. Už třetím rokem tuto akci dělám zejména v průběhu měsíce října. Vždy mě dojímá, kolik lidí se zúčastní a jak jsou štědří. Je to vlastně můj způsob, jak uvěřit tomu, že svět ještě není tak špatný. Někdy mě totiž přepadá beznaděj, když se dívám, co se ve světě děje. Tohle je můj malý způsob, jak hledat světlo.


Co říct závěrem?

Tvorba sama o sobě je důležitá, bez ohledu na to, jestli jsme v tom nějak výrazně úspěšní či nikoli. Ať už malujeme, fotíme nebo něco vyrábíme, je to dobrý způsob, jak si odpočinout a jak pečovat o svoji psychiku.

Myslím, že ti, kdo něco tvoří a mají něco, co je baví, bývají šťastnější, častěji cítí naplnění a nějaký smysl. To je ta nejdůležitější věc, co mi tvorba dává – smysl, naplnění, radost a odpočinek.



D.




12 zobrazení0 komentářů