Říjen - správná doba zmizet

Stejně jako minulý rok jsem celý měsíc říjen malovala drobné i větší obrázky na nejrůznější témata. Všechny tyto ilustrace si mohl koupit kdokoli z mých fanoušků na instagramu za libovolný příspěvek na nějaký projekt, který pomáhá zvířatům (útulek, záchranná stanice apod.). Zájemci posílali peníze rovnou tam, kde mohou pomoci, a já jim následně na své náklady obrázky odeslala.


Proč to dělám?

Protože věřím, že i malá pomoc má smysl a drobné radosti z malých věcí mohou vytvářet velkou radost ze života. Tímto bych chtěla poděkovat vám všem, kdo jste se i letos zúčastnili. Společně jsme zaslali pár tisícovek na místa, kde je rozhodně smysluplně využijí.



Jak to celé vzniklo?

Svoji vlastní říjnovou výzvu pro malování a kreslení sestavuje spousta autorů (možná si pamatujete, že minulý rok jsem malovala tzv. inktober a wildtober). Letos jsem se rozhodla malovat podle témat autorky Essi Välimäki s názvem MINDTOBER. Její ilustrace už několik let sleduji a miluji. Baví mě nejenom kvůli výtvarnému zpracování, ale také proto, že se vždy dotýkají nejrůznějších pocitů nebo životních situací, se kterými máme všichni svoji vlastní zkušenost. To, jakým způsobem její ilustrace propojují vizuální stránku věci s vnitřním sdělením, mě naprosto fascinuje. Podívejte se sami a taky se zamilujte!


V běžném životě si na malování najdu prostor jenom občas. Výzva malovat a pomáhat mě ale vyburcuje k tomu, abych malovala v každé volné chvíli. Fascinuje mě, že se i jediné slovo může stát inspirací. Nápad někdy přijde hned, jindy to chce více přemýšlení.


Díky tomu se na celý měsíc uzavřu do vlastního světa a žiju tím, co dalšího bych mohla přenést na papír. A to mě baví! Pro mě není lepšího způsobu, jak se odpoutat od okolního světa, než si malovat. Skvěle si tak vyčistím hlavu a odpočinu od všeho, co mě trápí nebo rozčiluje. V tu chvíli existuje jenom slovo, nápad, skicování, malování a následné sdílení.




Říjnové malovací výzvy jsem se ale účastnila i z mnohem prozaičtějších důvodů... Chci se zlepšovat a tohle mě neskutečně motivuje. Letos jsem si přála zaměřit se na celkový výraz a charakter a postaviček. Už dlouho totiž nejsem spokojená s tím, jak moje ilustrace působí a v hlavě mám určitou představu, jak jinak by to mohlo vypadat. Ačkoli od svého ideálu jsem stále ještě hodně daleko, některé drobnosti jsem snad posunula o kousek dál. Už méně vrstvím barvy, portréty zvířátek nejsou tak tmavé a celkově (doufám) působí lehčím dojmem.



Co se fakt nepovedlo?

Je mi líto, že jsem oproti původnímu plánu nezvládla namalovat úplně všechna témata. Některá jsem spojila dohromady, jiná jsem byla nucena vynechat, protože malovat večer po návratu z práce často nemám sílu. O víkendu jsem zase nebyla schopna dohnat všechno (přeci jen musím i háčkovat, vyšívat, dělat fotky a jiné běžné aktivity každé moderní ženy:)))

I přes to jsem si ale stejně jako minulý rok znovu uvědomila, že věta: "Nemaluju víc, protože nemám čas", je jenom výmluva mojí vlastní Lenory. Boj s vlastní leností je tedy dalším důvodem, proč mě říjnová výzva baví.



Jak dokonale zmizet?

Některé ilustrace a nápady vznikly na výletě v Orlických horách. V maringotce s názvem Spaní na medu. To je přesně to místo, kam byste měli jet, když si chcete odpočinout od lidí, od práce, nebo starostí všeho druhu. Tam si za asistence včel můžete léčit duši, hledat inspiraci pro vaše projekty a rovnat si věci v hlavě. Anebo jen tak být a koukat (to mi jde ze všeho nejlépe).



Už když jsem toto místo pro náš výlet vybírala, očekávala jsem, že by to mohlo být krásné... ale že to bude až tak krásné, tomu bych nevěřila. V dnešním světě je snadné udělat lákavé fotky ledasčemu, ale míst, která jsou ve skutečnosti ještě krásnější než na fotkách, těch moc není.



Spaní na medu ale hezčí než na fotkách skutečně je. Možná to bude tím, že fotky nejsou schopny přenést zvukový a čichový vjem. Ono když sedíte na krásném místě, svítí dokonalé světlo, slyšíte hlasitý ale milý bzukot, všude okolo cítíte propolis a koukáte na tisíce včel, jak neustále mají něco na práci... to fakt máte pocit, že jste na jiné planetě.



Odjížděla jsem odsud nabitá, šťastná, nadšená a s touhou se tam ještě někdy vrátit!

Kdybyste se také chtěli ztratit u včel, tady je adresa:


Měsíc říjen stál za to. Děkuji za něj. A ještě jednou děkuji i vám.

Dáváte mým projektům smysl, posouváte mě dál a děláte mi radost!







161 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Odpoj se!